Mt. St. Hellens
14. 3. 2009
Hora St. Helens, nejaktivnější sopka Kaskádového pohoří, byla pro svůj symetrický tvar až do erupce roku 1980 nazývaná Fuji Ameriky. Pojmenována byla podle britského diplomata Alleyna Fitzherberta, jehož titul byl baron St.Helens. Pojmenoval ji velitel výzkumné lodi Discovery George Vancouver, když v letech 1792-1794 mapoval severní část pacifického pobřeží dnešních USA.
Anglické jméno sopky je tedy St. Helens, je však otázka, jak jí říkat česky. V češtině je docela běžné jí říkat "Svatá Helena", popřípadě "Hora Svaté Heleny". Ačkoliv původ jména skutečně od římské světice pochází, bezprostředním kmotrem byl baron St. Helens, je to tedy "jeho" hora a ženský rod zde není zcela na místě. Takže i když "Svatá Helena" není vyloženě chybné pojmenování, je lepší jméno prostě nepřekládat.
Je to pátý nejvyšší vrchol Kaskádového pohoří, 54 km západně od Mt. Adams (Adamsova hora), a společně jsou vzdálené 80km od severně ležícího nejvyššího vrcholu Kaskádového pohoří Mt. Rainier. První geologický výzkum byl proveden v roce 1841 slavným geologem a mineralogem Jamesem Dwightem Danou z Yalské univerzity spolu s "Americkou expedicí výzkumu" vedenou Charlesem Wilkesem. Pozorovali klidný vrchol sopky od ústí řeky Columbie. Jiní členové expedice později popsali porézní bazaltickou lávu u úpatí hory.
Historie
St. Helens je geologicky mladá sopka. Vznikla ve starších čtvrtohorách, přesněji před 50 000-40 000 lety. I když je od roku 1995 "klidná", pořád musí být brána jako aktivní a nebezpečný vulkán. Do povědomí lidí na celém světě se zapsala ohromnou erupcí v roce 1980, ale v posledních 515 letech jsou známy 4 obrovské erupce, při kterých byl vyvržen vždy nejméně 1 kubický kilometr vulkanického popela. Dvě z těchto ohromných erupcí přitom přišly v rozmezí pouhých dvou let (1480 a 1482 n.l.)! Erupce, ke které došlo kolem roku 1480 př.n. l, byla dokonce pětkrát větší než ta květnová roku 1980.
18. Květen 1980
santa ana
Po Téměř dvou měsících opakovaných zemětřesení došlo 18.5. 1980 ráno (přesně v 8:32) k zemětřesení o síle 5,1 Richterovy škály. Ve stejném okamžiku se dal do pohybu gigantický sesuv východního úbočí sopky, který uvolnil cestu natlakovanému magmatu uvnitř sopky. Smršť žhavého popela a plynů o rychlosti 1100 km/h a teplotě 300°C v zápětí zpustošila bezprostřední okolí hory. Zároveň se vzhůruvyvalilo velké mračno sopečného popela. Oblak plynu a prachu, dosahující do výšky 20-25 kilometrů n.m., který podle odhadů obsahoval 540 milionů tun prachu, se pohyboval průměrnou rychlostí 90km/h směrem k východu. V okolí 57 000 km2 způsobil zastavení dopravy a velké škody. Další ránou pro okolní krajinu byly lahary -ledovec na vrcholu zčásti roztál a údolí zalila rozbahněná směs prachu a hlíny. Celkem devítihodinová exploze zničila více než 241,40 km2 lesa, rekreačních oblastí a zabila nespočet zvířat a 60 lidí, kteří neuposlechli výzvu k evakuaci. Naplaveniny znemožnily plavbu po řece Columbii v délce 112,65 km.
Od zničující erupce v roce 1980 v kráteru sopky postupně narůstá lávový dóm, který jednou vyplní celý kráter, a bude rozmetán při příštím velkém výbuchu. Erupce Heleny však nepřinesla jen zkázu, vulkanologům poskytla cenné informace o fungování komplexních sopek a mechanismu jejich velkých erupcí, a také o obnově krajiny a návratu živé přírody do ní.